podání podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona

 

STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA

Vedle řádných opravných prostředků existují v trestním řízení i opravné prostředky mimořádné. Tím je i stížnost pro porušení zákona, kterou je oprávněn podat ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu. Jak vyplývá ze zařazení stížnosti pro porušení zákona mezi mimořádné opravné prostředky, měla by být uplatňována spíše výjimečně.

 

Vedle řádných opravných prostředků existují v trestním řízení i opravné prostředky mimořádné. Tím je i stížnost pro porušení zákona, kterou je oprávněn podat ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu. Jak vyplývá ze zařazení stížnosti pro porušení zákona mezi mimořádné opravné prostředky, měla by být uplatňována spíše výjimečně. Jiný názor na to má zřejmě současný ministr spravedlnosti, který evidentně mimořádnosti stížnosti pro porušení zákona nepřikládá hlubší význam a podává je jako na běžícím páse, a to i navzdory skutečnosti, že pro stížnost pro porušení zákona je charakteristická fakultativnost, což znamená, že ministr spravedlnosti nemusí stížnost podat, ani když jsou naplněny podmínky pro její podání.
Stížnost pro porušení zákona se podává proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. Hlavním účelem tohoto opravného prostředku je tedy zejména náprava právních vad či postupu řízení, jež mu předcházelo. Stížnost lze samozřejmě podat proti celému rozhodnutí, ale pokud se rozhodnutí týká více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob. Jestliže není stanoveno jinak, platí, že stížnost pro porušení zákona není přípustná proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat pouze v případě, že trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Co se týká podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu, tak zákon výslovně stanoví, že důvodem pro podání stížnosti nemůže být ta skutečnost, že soud postupoval v souladu s konkrétními ustanoveními trestního řádu. Týká se to ustanovení § 259 odst. 4, podle kterého odvolací soud nemůže sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn nebo uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně, ustanovení § 264 odst. 2, kdy byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, dále také ustanovení § 273, podle kterého, jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch a ustanovení § 289 písm. b), kdy pokud byla povolena obnova řízení jen ve prospěch obviněného, nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější,než jaký mu byl uložen původním rozsudkem.
Z fakultativnosti stížnosti pro porušení zákona vyplývá i oprávnění ministra spravedlnosti vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal. Tuto možnost má až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
 
Naše sdružení, pokud o to odsouzený požádá, vypracuje podnět k podání stížnosti pro porušení zákona.